Chvála bláznovství
"Bláznovství Boží je moudřejší než lidé"
1. Korintským 1, 20 Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?
1. Korintským 1, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství,
1. Korintským 1, 25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
1. Korintským 1, 27 ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.
Milí přátelé,
dnes se společně zamýšlíme nad stejnou otázkou, kterou položil Ježíš svým učedníkům:
Za koho lidé pokládají Syna člověka (Ježíše)? A za koho mne pokládáte Vy?
Lidé Ježíše Krista ztotožňovali s různými postavami - s Janem Křtitelem, s prorokem Eliášem nebo prorokem Jeremiášem. Jeho působení bylo mocné a působivé a tak se o něm šířili různé zprávy. Zvláště když mnozí byli uzdraveni ze svých nemocí a ve svých projevech se nebál být kritický ani k představitelům církve, které nejednou nazval pokrytcemi nebo nabílenými hroby a vyzdvihoval Boha živého oproti mrtvé liteře Zákona. Více než to ale byl soucitný a zasliboval odpuštění, což mělo jistě daleko větší sílu než lecjaké pokárání či provokativní nastavení zrcadla.
Na Ježíšovu otázku "A za koho mne pokládáte vy?" Šimon Petr odpovídá: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec". (Mt 16,13-19)
Byli tedy i tací, kteří šli ještě o něco dál a Ježíše vnímali více než proroka nebo léčitele či dobrého učitele. Přijali dávná proroctví o příchodu Mesiáše a Ježíše s ním ztotožňili. Představa Židů o Mesiáši mohla být i tehdy různá a často se mluví i o představě vykupitele z otroctví ve smyslu politickém, fyzickém.
Řekla bych ale téměř s jistotou, že tehdejší (často i současná) představa o podobě Mesiáše byla úplně jiná, než jak ji naplnil Ježíš Nazaretský - dosti nečekaně a v očích mnohých je víra v něho, jako Mesiáše, stále bláznovstvím, přestože málokdo jeho výroky dokáže zpochybnit.
Pohled na Ježíše, jeho vnímání, prošlo během dějin vývojem.
Přesto tehdy jako teď, víra v Kristovo mesiáštví vrhá učedníky do zvláštní role. Role bláznů a snílků. Tato myšlenka zůstává ale stále živá a provokativní, protože učedníci mluví i tom, že jsou přímí svědkové a o tom, co viděli a slyšeli, nemohou mlčet. Svým životem plným víry a smysluplné lásky pak nesou tuto zvěst nejdál, co to jde. A i leckterý ateista v průběhu svého života pak někdy zapochybuje v tomto smyslu o své nevíře. .)
Ježíš převracel dosavadní pořádky, tak, že se stal trnem v oku představitelů moci. Zároveň byl obhájce slabých a utiskovaných, nemocných a ztracených. Za jeho putujícími kroky se přidávají celé zástupy a nechybějí mezi nimi různí zvědavci, ale i boháči a představitelé církevní a státní moci. Dokonce nejeden z nich požádal nakonec Ježíše o pomoc nebo se obrátil svým smýšlením a probudil v sobě nové prostory vnímání světa a jeho pojetí, tak jak je předkládal Ježíš.
A i přesto byli učedníci i ti pozdější, včetně apoštola Pavla, nejednou stavěni do role bláznů. Protože tu bylo ještě něco navíc. Nejen reformátorské snahy, kterých proběhlo v historii lidstva mnoho a ještě jistě proběhnou.
Byli tu učedníci, jako blázni, kteří věří bláznovské zvěsti o zmrtvýchvstání a víře o vtělení Boha, který se dává poznat člověku v lidské podobě, předávající moudrost nebes řečí člověka, ve kterém se Bůh snížil a poklonil až k zemi, až do prachu země a největší bídy, neušetřen té největší bolesti, včetně smrti v tom nejproduktivnějším věku mistrů. Řeč bláznovství, která se nedá uchopit.
Ano, zní to bláznivě a neuvěřitelně. Přesto se našli tací, kteří uvěřili a přijali tuto "bláznovskou zvěst".
Apoštol Pavel na to odpovídá slovy:
1. Korintským 1, 20 Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?
1. Korintským 1, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství,
1. Korintským 1, 25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
Jak je někdy těžké uchopit, co je opravdu pravdivé? Co je skutečné. Co je bláznovství nebo rozumnost. Co se skrývá pod povrchem věcí a jak těžké je odhalit tajemství tohoto světa.
Snad i proto napsal v 16 století humanista a teolog Erasmus Rotterdamský svou Chválu bláznovství (latinsky "Moriae encomium, sive Stultitiae laus").
"V chvále bláznivosti nám vysvětluje, jak jsou lidské záležitosti nejasné a jak nelze přesně vymezit jasné vědění. Erasmovo bláznovství ukazuje hodně tváří. "Nejprve je synonymem štěstí a mládí, blažené dětské nevinnosti. Představuje rovněž čistotu a pokoru. Nakonec bláznovství ztělesňuje víru v tajemství spásy, odvržení moudrosti moudrých a rozvážnosti rozvážných." Eva Bartovská
Naštěstí dnes žijeme v době, která je různým bláznovstvím nakloněna. Mnoho "bláznů" vykonalo mnoho nadčasového, co je i společností přijímáno a poměrně velká tolerance k myšlenkám i vyznáním je v dnešní době téměř, s výjímkou některých států, stále ještě celkem velká. A i otázky tipu "kdo je král a kdo šašek" může zatím beztrestně zaznívat a stejně tak se ptát spolu s rytířem don Quijote de la Manchou nebo starozákonním Kazatelem (Koheletem), co je marné a co naopak smysluplné.
Hřbitov bláznů
S mou kamarádkou Ditou jsme se v pátek večer vypravily na hřbitov bláznů nedaleko bohnické psychiatrické léčebny, který je už mnoho let obklopený zdí a zavřený. Od šedesátých let min stol. se na něm nepohřbívá. Kromě pacientů zmiňované léčebny jsou zde pochovaní i jejich ošetřovatelé, řádové sestry, místní dělníci či úředníci, ale prý i vrazi či nechtěné nemanželské děti nebo vojáci. Dokonce i snad atentátník Gavrilo Princip. Pohřbeno je na tomto místě přes 4 000 lidí.
"V roce 1989 místní kapličku vypálili vandalové. Po požáru zbylo z kaple pouhé torzo. Většina bývalých hrobů je obrostlá břečťanem.." "V roce 1984 se v ponurých kulisách bohnického hřbitova dokonce filmovalo ukládání W. A. Mozarta do hromadného hrobu (scéna z filmu režiséra Miloše Formana Amadeus)." Wiki
Stála jsem na tomto místě s velkou úctou a pronesla modlitbu. (Dita mne nenechala odejít, dokud jsem ji nepronesla :-) ) A tak jsem ji pronesla a s pokorou se zahrnula mezi blázny tohoto světa s vírou v Boha, který nás přesahuje a lásku, která nikdy neumírá. A i s pocitem absurdity, který na mne doléhal pro bláznovství též tohoto světa, který dopouštěl a dopouští války, ničení, zbytečné trápení a bídu nevinných, kteří pak často končí na podobných hřbitovech.
Ať už je pohled na Ježíše a víra v něho, jako božího syna a Mesiáše jakákoli, v očích věřících, "něcistů", agnostiků nebo ateistů, stále musíme přiznat že víme, "že nic nevíme" a naše poznání je jen částečné. S úctou nezapomínat na to, že náš život na této Zemi je krátký, ale že se můžeme dotknout nekonečnosti vesmíru, hloubky i šířky boží, když jen trochu budeme přemýlet o Jeho díle.
"Ježíš Kristus je nám v tom smyslu spasitelem, je cestou, pravdou a životem. Je dveřmi, kterými přicházíme k Bohu a Bůh k nám. Je tím, který nás vede k nalezení smyslu života." A snad celá ta jeho pouť je poukázáním na cestu, která vede ven z pozemskosti, neporozumění a zatracení. Bůh v podobě člověka nám to ukázal. Ukázal cestu k životu.
Marika Zv 30.8.2020