Den po sobotě

Vzkříšení

Mýváte barevné sny? Nebo černobílé? Nebo něco mezi tím?

Neříkali jste si někdy, jak je zvláštní, že ve snech vidíme i když máme zavřené oči?

Vidíme postavy i tváře, krajiny i budovy. Někdy vše rozpoznáváme velmi do detailu. 

Jak to jen ten náš mozek dělá, že vidíme uvnitř nás, přestože nejsou zapojené oči? 

Na jaké plátno to ten náš mozek promítá a jak tento zvláštní sen sleduje?

Je to pro mne záhada jako hrom.

Večer, v noci chodíváme spát. Naše tělo usíná. Vnořuje se do tmy a nevědomí či podvědomí.. někdo má štěstí a jde až do bodu alfa..

Někdo poslal ten hezký vtip o chytáku: "pokud se ti zdá o nočníku, je to jen chyták" - nečůrat! :-)

Ráno opět otevíráme oči a probouzíme se do nového dne. Je to takové malé vzkříšení a pro mne s přibývajícím věkem, čím dál větší zázrak :-)

Po zimě nyní zažíváme také vzkříšení přírody. Jak na podzim stromy ztratily všechny listy, zmizely květy a zelená tráva, někteří ptáci odletěly a některá zvířata se zazimovala, krajina utichla. Medvěd spí např velmi dlouho - říká se, že spí zimní spánkem.

Je to neuvěřitelné.

Kdo by neznal střídání ročních období a přiletěl by k nám nepoučen, asi by se i mohl bát, že krajina umírá. Ale to ne, to jen odpočívala a sílila ve spánku pro další období, ve kterém se opět má ukázat v celé své kráse.

Jaro a přibývající teplo i světlo Slunce přírodu probouzí a křísí. Je to nesmírná podívaná.

Tolik krásy. Holé větve stromů nezůstávají smutně holé. Už teď můžeme sledovat, jak se zelenají a mezi lístky se prodírají první kvítečky.

Budík také nepotřebujete, neboť švitoření ptáčků vám ho plně nahradí.

Ap. Pavel v listu Římanům píše o schopnosti člověka vidět Boží dílo, takže by nemělo mít výmluvu pro poznání a chápání i neviditelného božství.

V listu Řím 1,20 doslova čteme:

"Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. "

Noc a den

Zima a Jaro

Příliv a Odliv

Tma a Světlo

Nevědění a Poznání

Strach a Radost

Bolest a Slast

Všechno pod nebem má svůj čas a svoje určené místo, říká ještě starozákonní Kazatel (3)

A máme i čas rození a umírání.

Umírání a rození

Umírání, které nás děsí a rádi bychom se mu vyhnuli. 

Je to něco, co nemáme ve své moci, co nemůžeme ovlivnit. 

Vše je v moci Boží. Od něho jsme život dostali a jemu ho opět odevzdáváme. 

Je to těžké přijmout. Je těžké přijmout odchod někoho blízkého a je těžké přijmout svůj odchod z tohoto světa, když bychom toho tolik ještě chtěli stihnout a zažít :-)

Ale opravdu? Kolik toho budeme chtít ještě v pokročilém věku stihnout, zvláště když síly ubívají?

Každá část našeho života má své poslání a své naplnění. Všechno má svůj čas.

Tak jako se v deseti letech nebudu bát maturity, nemusím se bát nyní smrti.

Až se bude blížit ten čas, pak to budu vědět a tělo samo bude toužit po odpočinku. Nikdo nechce umírat v plné síle a s nenaplněnými sny. Proto se bojíme, že nám to někdo překazí.

Tak je naplňujme.

Naplňujme svůj život smyslem a láskou.

Ať je prosycený skutečnou Boží láskou,

"Láska strach zahání"

Je to zvláštní, jak jsme ustrojeni.

Boží stvoření má svůj plán a my jsme se stali jeho součástí, to je krásné.

Byť jen na okamžik.

Možná bychom si to celé přáli úplně jinak.

Také se o to člověk všemi svými silami pokouší - no, a jak to zatím dopadá?

Nechci zde nyní zdlouhavě mluvit o ekologických katastrofách a narušení rovnováhy v přírodě a biorytmu - je to někdy až děsivé, co člověk dovede, když jedná, aniž by viděl začátek a konec.

Bůh ho však zná.

A to je právě to.

To, že máme to štěstí a tu čest stát se na okamžik součástí tohoto nádherného díla je naprosto úžasné.

Každý jsme dostali kus času a byli jsme vloženi do ráje.

Ano už toto Boží dílo je rájem. Kdy si to uvědomíme? Až ho zničíme?

Bůh naštěstí stále tvoří a stále se děje.

"V něm jsme a v něm se pohybujeme",  jak říká apoštol Pavel.

A je tu svět viditelný a svět neviditelný.

Kdy pochopíme celou šířku a hloubku?

Apoštol Pavel se proto modlí, abychom: "abyste spolu se všemi svatými mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží." (Ef 3, 18-19)

A tak je tu: Smrt - hrob - zmar a konec

Ale i: Vzkříšení - nové světlo, naděje a život

Je tu láska, která přemáhá svět.

A jsou tu různé pohledy, jak můžeme na svůj život pohlížet:

Nevděčně se hádat a rozčilovat, proč je tak krátký,

nebo s vděčností děkovat za tu úžasnou možnost, že jsem tu na okamžik mohl být.

I tento druhý přístup je osvobozující a strachu zbavující.

Je to pokara před Bohem

Je to také způsob našeho nahlížení a způsobu žití. Jak budeme svůj život naplňovat, jak ho budeme žít, kolika přátelstvími ho provoníme a kolika úsměvy okouzlíme.

Bude-li náš život skutečně naplněný, tak jak má, nebude mít strach ze smrti.

Jak říká 14. Dalajláma:

"Žijte dobrý a čestný život. Až zestárnete a podíváte se zpátky, budete se moci radovat podruhé."

A až půjdeme spát, vzpomeňme si na zázrak probuzení.

Bůh umí překvapit

Jen si počkejme :-)