Dotek krvácející ženy
Přísloví "tonoucí se stébla chytá" jistě každý zná.
Když je nejhůře, máme potřebu se zachytit každé možnosti, každé příležitosti, která by nám mohla být ku pomoci.
V evangelijním textu se seznamujeme se ženou, o které nevíme nic jiného, než že trpěla dvanáct let krvácením (tedy byla i rituálně nečistá), nikdo ji nemohl uzdravit a ve chvíli, kdy se ocitla v blízkosti Ježíše, kolek kterého se shromažďoval dav lidí, využila příležitosti, aby se mohla dotknout Ježíšových třásní na rouchu - tzv. Cicit, aby byla uzdravena.
Doslova čteme v textu:
"Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo." Lk 8,44
To, že se dotkla právě třásní na jeho rouchu není náhoda.
Tento text můžeme srovnat ještě s dalším textem z Matoušova evangelia, kde se ve 14 kap popisují události z Ježíšova působení a také touha a víra lidí, kteří byli různým způsobem postiženi, nemocní, ztrápení a k Ježíšovi se snažili dostat, protože o něm šla zvěst jako o tom, který uzdravuje.
"Když jednou s učedníky přepluli na lodi blízko ke Genezaretu, lidé z toho okolí ho poznali a vzkázali do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdraveni." Mt 14,34-36
Je to významný detail, který ukazuje k Ježíšovu poslání. Jestliže Ježíš nepřišel, jak říká, rušit zákon Mojžíšův, ale naplnit, pak právě tento detail ukazuje jednu možnou spojitost s tímto konstatováním.
Jednak - Ježíš jako zbožný Žid nosí třásně na svém šatě, které pro Židy ukazovaly k
Mojžíšovu zákonu, k Božím přikázáním.
Ve 4. knize Mojžíšově totiž čteme: "Hospodin řekl Mojžíšovi: Mluv k Izraelcům a řekni jim, aby si po všechna pokolení dělali na okraji svých šatů třásně a nad třásně ať si dávají na okraj svého roucha purpurově fialovou stuhu. Budete mít třásně, abyste si při pohledu na ně připomínali všechna Hospodinova přikázání a plnili je...abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání a byli svatými pro svého Boha" (Nu 15, 37-40).
Dodnes také mají ortodoxní Židé na svých šatech třásně - cicit.
"Již svým oděvem tedy Ježíš ukazuje ke svému Bohu Otci. A právě toho lemu, těch třásní se dotýká nemocná žena. K symbolu Boží vůle, k Božímu zákonu, který mimo jiné chrání a střeží lidský život. "
45 Ježíš řekl: "Kdo se mne to dotkl?" Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním:
"Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!"
46 Ale Ježíš řekl: "Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.
Ježíš sám prožívá tento dotek a cítí, že z něj vyšla síla. Jak neobyčejný dotek to byl.
Kolem Ježíše se soustředilo mnoho lidí. Apoštol Petr a ti, kdo byli s ním, podle toho také reagovali a na Ježíšovu otázku: "Kdo se mne to dotkl?" odpovídají: "Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!"
Ale Ježíš zaregistroval jeden z doteků, který byl jiný než všechny ostatní.
Byl to dotek veliké víry a touhy směřující k modlitebním třásním Ježíšova roucha.
47 Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena.
Miroslav Erdinger vnímá zpověď ženy takto: Jakoby říkala: "Ty, který jsi přišel naplnit Zákon, kterým Bůh chrání lidský život, ty, který jsi nositelem Boží vůle, kterou je zachráněný, plný a smysluplný život člověka, ty jediný mi můžeš pomoci. Dotknu-li se aspoň tvého šatu, jeho třásní, vyznám tak svoji víru, dám na vědomí že vím, kdo jsi a že jsi ten, kdo přišel Boží zákon a Boží vůli zcela naplnit, pak budu uzdravena. Ty máš tu moc".
Myslím, že dotek krvácející ženy je nejen vyjádřením velké víry, ale i jistým
symbolickým obrazem, kde žena, která se snaží dostat co nejblíže k Ježíši, aby se ho
mohla dotknout, aby se mohla dotknout alespoň třásní jeho roucha je zároveň obrazem každého člověka, který doufaje v Boha a jeho pomoc se upíná alespoň k pomyslným třásním Jeho oděvu.
V tuto chvíli a v tuto dobu nemůžeme fyzicky potkat na ulici Ježíše, který obchází kolem a jakoby nic uzdravuje nemocné. Tedy kdo ví.. :-), ale naše víra, v dnešní době, musí být o to vnímavější. Naše bolesti jsou trápením, kterého se chceme a toužíme zbavit.
Apoštol Pavel byl jedním z apoštolů, kteří dostali tu moc uzdravovat, přesto, jak sám píše ve svých listech, ve svém těle nesl stále osten, kterého nemohl být zbaven.
Snad jsou ostny, které nás trápí, ale jak Pavel popisuje, mohou být takové, že nás zároveň posilují. Nikdo neví, jak dlouho a proč se některá trápení dějí, ale jsou taková, která můžeme s důvěrou odevzdat Bohu.
Třásně Jeho roucha jsou všudypřítomná a stačí se jich dotknout dotekem víry.
I to stačí k obrovskému zázraku. Pouhý dotek jeho roucha, který je vyjádřením Božího
stvoření a lásky, která každého vede k znovuzrození.
Potom snad budeme moci také zaslechnout Jeho slova:
"Dcero (Synu), tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji"
Marika Zvardoň
......................................................................................................
V roce 2009 byla na pozemku starověkého městečka Magdala objevena izraelskými archeology nejstarší galilejská synagoga - a jedna ze sedmi nejstarších synagog v Izraeli, z 1. století.
Kostel "Duc Altum" (Vydat se do hlubin) využívá ve své architektuře vodu v pohybu - ta alespoň trochu napomáhá vyladění prostoru, když už voda jezera ustoupila a bývalé město se nyní nachází na okraji rákosím zarostlých bažin. Když se vydáte do "hlubin" suterénu budovy, najdete tam kapli vystavěnou ve tvaru starověké synagogy, s kamennými sedátky kolem dokola zdí. Její podlahu tvoří starověká dlážděná cesta, "silnice" vedoucí k moři. Terezie Dubinová PhD
Chci však mluvit především o obrazu, který zdobí celou přední stěnu.
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, co je na něm znázorněno. Pro diváka velmi neobvyklý výjev - chodidla ve starověkých sandálech a dolní okraje šatů v nadživotní velikosti. Když se přizpůsobíte ohromujícímu měřítku, všimnete si, že je na obraze i ruka s nataženým prstem. Potom si všimnete, že se prst dotýká lemu jednoho roucha - a že místo doteku září. A uvědomíte si, o jaký příběh se jedná.