Hlas tichý a jemný

12.05.2020

HLAS TICHÝ a JEMNÝ

Neděle 10.5. 2020

Bohoslužba v době pandemie (Koronaviru) na zahradě fary 14 hod

Zach4, 1-14 : "Ne mocí ani silou, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů.."

"Potom mě posel, který se mnou mluvil, znovu vzbudil jako toho, kdo musí být probuzen ze spánku, a zeptal se mě: "Co vidíš?" (Doba po Babylónském zajetí - Babylónie se postupně rozpadla, Judsko následně patřilo pod Perskou říši, 6 stol př.n.l. se staví chrám)

Iz 30,15:15Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: "V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství.

1Královská 19,9-21 - Eliáš na (nejprve na Karmelu se zápalnou obětí proti Baalovým prorokům)- boží hoře Chorébu, kam putoval čtyřicet dní a čtyřicet nocí:

9Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: "Co tu chceš, Elijáši?"

10Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili."
11Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl.
12Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohnihlas tichý, jemný.
13Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?"

Dlouho jsem přemýšlela, jaký text vyberu pro dnešní neděli. Scházíme se po delší době, v čase pandemie, která nás všechny uvrhla do neběžné, netipické situace.

A nejen nás tady, ani nejen naši republiku, ale rovnou celý svět. Což je velmi zvláštní, protože není obvyklé, aby všichni lidé na světě byli vystaveni najednou stejnému ohrožení. Pravda, ani zde není nebezpečí rozvrženo rovným dílem, protože virus ohrožuje více starší generaci a nemocné. Pokud jde o ekonomickou situaci, ti velmi bohatí určitě neschudnou a tak od střední třídy směrem k chudším se začíná něco opravdu řešit. Další veliký rozdíl nastává mezi lidmi, kteří byli díky pandemii odsunuti tzv. "do ústranní" - byli nebo jsou stále bez práce a tedy i příjmů ... a těmi, kteří do dnes velmi pilně pracují v první linii nebo v těch odvětvích, které jsou pro přežití a běžný nutný provoz potřební.

Těm nejednou celý svět tleskal za jejich nasazení a to v nemalých případech i doslova životním. Jak na jedné straně svět silně pulzuje a bojuje, na jiných místech jakoby se svět doslova zastavil a ztišil.

Něco podobného, jak to zažil i prorok Eliáš, který utíkal před nebezpečím Jezábel vyvražďující Hospodinovy proroky.

Ukryl se v horách a očekával příchod Hospodina, jak mu bylo předznamenáno.

11Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl.
12Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.
13Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?"

Tento text jsem vybrala tady na zahrádce, když už se stmívalo. Seděla jsem tu sama a koukala do koruny této třešně i okolo sebe, poslouchala zpěv ptáků a byla na dosah sojce, která si na zemi pohrávala s nedozrálou třešní, která díky suchu spadla na zem předčasně.

Ta chvíle byla naplněna obrovským klidem a to i díky tomu, že jsem si také dořešila některé zásadní osobní věci a ujasnila pár věcí.

(Luděk, se kterým jsem chvíli před tím mluvila se mně ptal na Jezábel a kde se prý o ní dočte a tak jsem mu začala vyprávět o prorokovi Eliášovi..) A v tom mě to napadlo. No ano, Eliáš a jeho setkání s Bohem, které bylo nečekaně úplně jiné, než by kdo čekal. V mnoha dřívějších, polyteistických náboženstvích, se uctívali bohové, vyjadřující sílu přírody a vesmíru, které jasně dávali najevo, jak nad lidským tvorem stále vládnou mocnější rukou.

Bohem se stávalo slunce i měsíc, bouře i zemětřesení, moře nebo vulkány. Bůh stvořitel, i zde v pochopení jednoho Boha stvořitele a tvořitele by se dal jeho příchod očekávat spíše ve velké moci a demonstraci určité moudrosti a smyslu, před kterým ukleká každé koleno. Ale Eliáš zažil něco docela jiného.

Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl.
12Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.

Eliáš si zavinul tvář pláštěm, zřejmě, aby nebyl vystaven ohrožení smrti tím, že uzří tvář Boží, jak se dříve usuzovalo. (Je zmiňováno i v NZ...dále Boha nikdy nikdo neviděl, ale milujeme-li se navzájem, Bůh v nás zůstává a láska v nás dosáhla svého cíle...) a naslouchal.

Myslím, že i my musíme dojít určitému ztišení, abychom slyšeli Boží hlas... mnohdy velmi jemný a tichý. A nejen fyzickému ztišení, ale tomu niternému. Abychom slyšeli i z dálky zvuk svého vlastního srdce a uměly se do jeho rytmu zaposlouchat. Najít v té velké spleti všech různých zvuků světa ten náš vnitřní hlas a hlas Boha, který k nám promlouvá.

Stejně jako u Eliáše, je k tomu zapotřebí mít srdce vnímavé, jak ho získal pro svou moudrost i král Šalomoun. Určitou statečnost se otevřít a naslouchat. Být připraveni naslouchat a přijímat.

Celá pandemie mohla mnohými pěkně zatřást, stát se vychrem i zemětřesením. Stejně to dělají i mnohé jiné životní krize. Přes velký nápor (této) takové krize, zmatku okolo, kladení mnoha otázek, zmatečnému rychlému řešení, které se posléze mění a pak zase mění..., neobvyklému spočinutí v samotě nebo naopak tlaku a stresu z neřešitelných situací, to vše nás vrhá doprostřed hurikánu, který s námi může zmítat bez kontroly a klidu. Jak moc je v takovou chvíli důležité vyčkat toho jemného a tichého hlasu. Abychom ho zaslechli, je zapotřebí ztišení, pozastavení (což nám vlastně pandemie v jistých ohledech také dopřála) a soustředění.

Pandemie svět na mnoha místech pozastavila a dala možnost mnoha lidem se rozhlédnout, zhluboka a v klidu se nadechnout (samozřejmě osamotě ne v davu nakažených :-) ).. Více pochopit souvislosti a možná v tom tichu uslyšet nejen tlukot svého srdce ale i tlukot srdce někoho jiného.

Potom přichází pokoj, šalom, který i v době pandemie (nejrůznějšího druhu pandemií) utiší naše srdce a připraví na další cestu, které jsme se třeba dosud obávali.

Eliáš, který se bál Jezábel a uprchl před ní, byl Bohem vyzván k návratu směrem k damašské poušti a byl nad to, pověřen dalšími úkoly. Pomazat nového krále, Elíšu za proroka místo sebe... Vykročil...

"Potom mě posel, který se mnou mluvil, znovu vzbudil jako toho, kdo musí být probuzen ze spánku, a zeptal se mě: "Co vidíš?"