Jak naložit s málem
Jak pracovat s málem (?)
Talenty (hřivny) - podobenství Mt 25, 14-15
Máme se doplňovat, ne soupeřit
Mnich se zeptal Džóšua: "Všechny pravdy lze zahrnout do jednoty, ale kam lze zahrnout onu
jednotu?" Džóšua odpověděl: "Když jsem byl v Seišu, ušil jsem si konopnou košili. Vážila sedm liber."
Můj přednášející z univerzity, Mudr. at Mgr. Prokop Remeš, při výkladu zenových koánů upozorňuje, že "první podmínkou dorozumění je, aby lidé vzájemně chápali, "co" říkají.
K porozumění v této oblasti slouží lingvistika, textová kritika a sémantika, které studují věci tak,
aby se zmenšilo nebezpečí zkreslení předávaných informací.
Druhou podmínkou porozumění je, aby lidé vzájemně chápali, "proč" něco říkají.
K porozumění této složce řeči slouží pragmatika, psychologie komunikace a hermeneutika
zaměřená na příjemce.
Ty studují věci tak, aby se ozřejmil záměr, s jakým byl výrok vysloven, a tudíž, jak má
být interpretován. To je např. velmi důležité i při studiu biblických textů.
Zenový buddhismus vychází z toho, že zdroji utrpení nejsou pouze touhy, ale kognitivní mapy
lidské mysli, které touhy generují.
Tyto "mapy" nejsou realitou, jsou to pouhé virtuálními obrazy v naší mysli a je neštěstí, když je
člověk za realitu považuje.
Zenová škola sótó k tomu nabízí cestu tělových meditací zaměřených na sledování vlastních
myšlenkových pochodů. Zenová škola rinzai nabízí cestu konfrontace mysli s racionálně
neřešitelnými paradoxy, tzv. koány."
zdroj: https://www.prokop-remes.cz/l/zenove-koany-a-teorie-komunikace/
Co to jsou KOÁNY?
Hned na začátku jsem jeden přečetla:
Mnich se zeptal Džóšua: "Všechny pravdy lze zahrnout do jednoty, ale kam lze zahrnout onu
jednotu?"
Džóšua odpověděl: "Když jsem byl v Seišu, ušil jsem si konopnou košili. Vážila sedm liber."
"Struktura zenových koánů, tedy zvláštních logických paradoxů, je vždy obdobná a spočívá v tom, že hovoří k člověku na dvou odlišných rovinách" : (dále vysvětluje P. Remeš)
Na první rovině (informační) připomínají koány běžné lidové hádanky, jak je známe z
evropského folklóru. Navozují logický problém, a my čekáme, že se nám dostane
odpovědi, která tento problém vyřeší.
Jako např.: Jak je možné, že předevčírem mi bylo 13 let a příští rok mi bude 16? Protože
jsem se narodil 31.12. a větu výše jsem řekl 1.1. (Je to bílé, když to spadne, je to žluté -
dětská hádanka o vajíčku)
Je zde však druhá rovina (interpretační) a koánová odpověď se dává překvapivě na ní.
Na místo vysvětlení logického problému, tedy odpovědi na rovině obsahové, přichází cosi
jako osobní oslovení.
Na věcnou otázku, která má zmenšit zmatek v učedníkově mysli, přichází odpověď, která
zmatek ještě zesiluje.
Mnich je náhle do koánu zapleten a začíná tušit, že by měl začít nově vidět. Ale co?
Z Džóšuovy odpovědi je zřejmé, že je zbytečné se přít o filozofické skutečnosti, neboť není
podstatné, "co" se říká. Zenový mistr vede svého žáka k tomu, aby se ptal sám
sebe: "Proč se mi to říká? Proč se mi to říká právě zde a nyní?"
V běžném životě vlastně všichni tak trochu promlouváme koánovými hádankami.
Žena např. řekne svému muži: "vynes koš" a on odpoví: "jdu na pivo." 😊
Nyní jsem to trochu zlehčila, ale vlastně tyto koány dost dobře udržujeme ve vztazích a to
zejména mezi těmi nejbližšími.
V partnerských vztazích to bývá dost často hlavním tématem na terapeutických sezeních.
"Ale vždyť mi říká tohle... a vůbec jí nerozumím.. Ale on mi řekl, že..."
Zde se mluví o tak zvaných zástupných problémech a chvilku trvá, než dojdeme k tomu, kde problém skutečně vězí.
My si myslíme, že nás už nemá rád/-a, protože nám řekl/-a nejprve, že ... pak to a ono, ale ona se tak může chovat a takto mluvit, protože je dlouhodobě nespokojena úplně s jinou věcí, kterou však není schopna vyslovit. Buď že se bojí, nebo ji sama ještě nezná.
Člověk se většinou neptá, "proč" (se mu něco říká), pokud není zpochybněn v tom, "co"
(se mu říká).
"Smysl nesmyslné Džóšuovy odpovědi je zřejmě instrumentální - koán má čtenáři pomoci opustit logickou rovinu komunikace a vstoupit do roviny vztahové. Přestat se ptát, co se zde hovoří, a začít se ptát, proč se to hovoří.
V našem případě: Džóšua předkládá mnichovi řešení problému. Ale předkládá mu to tak, aby to pro něj mělo uzdravující význam. A čeká, zda mu to bude jasné. Život neprobíhá v médiu
kognitivních klišé, ale v prožívání jeho "zde a nyní". A to je přesně to, co působí úzdravu.
Vědomí, že život je o realitě, nikoliv o strukturách naší mysli."
I Bible obsahuje příběhy koánového charakteru.
Nejznámnější je asi o bohatém člověku a jeho správci, kde výsledek řešení posluchače burcuje, protože vyznívá velmi nespravedlivě.
Nedávno jsme také probírali podobenství " O Farizeovi a celníkovi v chrámu", které napovídá o
podobném úmyslu.
Pro dnešek jsem vybrala ale jiné podobenství, a to podobenství " O svěřených hřivnách".
I zde se vydal Ježíš na citlivou půdu. A i zde zřejmě platí, že i toto vyburcování posluchače bylo záměrem. Nepřemýšlej učedníku pouze o tom, co jsem ti řekl, ale také proč jsem ti to řekl. Právě teď a tady. Přemýšlej i v jakých souvislostech jsem ti to řekl.
Podobenství o hřivnách.
Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu,
zavolal své služebníky a svěřil jim
svůj majetek;
- jednomu dal pět hřiven,
- druhému dvě,
- třetímu jednu,
každému podle jeho schopností, a odcestoval.
- Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.
- Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě.
- Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána.
Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.
- Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: 'Pane, svěřil jsi mi
pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.'
Jeho pán mu odpověděl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný,
ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.'
- Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: 'Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě
jsem získal.'
Jeho pán mu odpověděl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.'
- Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý
člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.
Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.'
Jeho pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a
sbírám, kde jsem nerozsypal.
Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.
Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!
Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno;
kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
Mt 25, 14-15
*****************
Už i zde to v nás může vřít a můžeme se zlobit nad nespravedlností a tvrdostí v tom
lidském měřítku.
Ale to by nebyl Ježíš, aby jeho podobenství neskrývalo více významových rovin.
Slovo hřivna se často nahrazuje i slovem talent. Význam dnešního slova talent nám už
může napovědět, co všechno se může skrývat za bohatstvím svěřených hřiven.
Někomu je dáno málo, někomu hodně, někdo se narodí s tmavou pletí, jiný se světlou.
Dobře víme, že byly doby, kdy i tak nepochopitelná věc mohla hrát zásadní roli v životě
člověka. Hrála a někdy ještě hraje.
Zrovna včera jsem shlédla film "Obhájce nevinných"
natočených podle skutečných událostí. Černoch, vystudovaný právník, obhajoval
nepřesvědčivě obviněné černochy v celách smrti a v mnohých případech v obhajobě
nakonec přes různé peripetie uspěl.)
I v tomto příběhu můžeme sledovat mnoho koánů a nepochopení ze strany lidí a jejich
nastavených "myšlenkových map", které vedly mnohdy k nenávisti a předsudkům. Snad i
z důvodu strachu z neznáma. Kam až někdy může naše vidění světa vést..
Ale zpět k hřivnám, talentům a obdarováním, které každý máme jinak svěřené a dané.
Theo z Ghany by mohl dlouze vyprávět o tom, jaké je to vyrůstat na ulici. Ztratit v útlém
věku maminku a mít hlad i žízeň.
Zatímco jiní privilegovaní a vyrůstající v láskyplných rodinách mají všeho dostatek.
Jak je ten svět nespravedlivý! I ježíš použil ve svých podobenstvích mnohokrát burcující
nespravedlnost.
Proč k nám touto řečí promlouval? Proč burcoval právě v tomto případě a co tím chtěl říci?
Jednomu bylo dáno hodně, talenty rozmnožil. Jiný dostal pouze jednu hřivnu (talent) a ta
mu byla ještě nakonec odejmuta, když ji nerozmnožil a dána tomu, který měl nejvíce.
Když se dělaly vědecké průzkumy u umírajících lidí a dotazovali se jich, čeho nejvíce
litují. Většinou odpovídali podobně. A to, že nejvíce toho, co neudělali.
Je to právě ta zakopaná hřivna. Hřivna, která v nás dřímá a mi ji nevyužijeme. Nejen ku
prospěchu jiných, ale i svému. Z rozvoje sebe sama se často probouzí i vlastní štěstí a
opravdové bohatství.
U úspěšných lidí často můžeme vidět, že nelenili a pokoušeli se v životě vícekrát pustit se
do různých projektů, vydávali se vícekrát na cesty, které chtěli poznat a projít a na těchto
cestách poznávali další lidi a zažívali další mnohá dobrodružství, přidali se další talenty a
geometrickou řadou se začali rozmnožovat už tím, že vyšli.
Pokud ale nevyjdeme, budeme jen čekat a nic v sobě neprobouzet, nic se nemusí zrodit.
Pokud nebudeme semínko v nás (hřivnu) opečovávat a zalévat, nebude moci vyrůst a
ukázat se v plné kráse, případně vydat další úrodu, ze které vzejde opět nemalé množství
dalších semínek.
Je to věcí volby, i ta je však hřivnou, tak její čas nepromrhejme. 😊