Kdo vstoupí za zavřené dveře?

Přátelé, sestry a bratří v karanténě,
jaké budou Velikonoce za časů korony?
Těžko říct. Těžko veselé. Tolik lidí, kteří prožívají trápení a strach v důsledku nákazy. 

Tolik těch, kteří slouží, nasazují se pro ostatní a jejich rodiny jsou ohrožené. 

Tolik, kteří přijdou o zaměstnání nebo o živnosti. A nakonec tolik úmrtí, které je v každém jednom případě smutné. Na ty všechny myslíme.
Jsme vykolejení z každodennosti. Chvílemi úlevně, chvílemi unaveně. Změna je stres. I když ji přijímáme pozitivně a snažíme se odpočívat. 

Je to mimořádný čas a využíváme ho každý po svém.
K upevňování partnerských vztahů i k jejich revizi. 

Dáváme čas dětem, vždyť nás mají konečně ve své blízkosti. Zjišťujeme, co dělají ve škole, jaké postupy učitelé používají a proč. 

Voláme příbuzným a přátelům.
Rozvíjíme se pomocí internetu a knih. Jsme v přírodě, která jediná je (jako vždycky byla) bezpečná. Uklízíme, vaříme a pěstujeme, ne z nutnosti, ale protože konečně činnost, kterou dělám, dělám vědomě, nic lepšího teď na práci opravdu není.

Pracujeme z domu a vidíme, že náklady na provoz pracovišť jsou často zbytečné, ale také, že obživu potřebujeme a jsme za ni vděční.

Modlíme se a meditujeme, cítíme se součástí všeho, spojeni s bytím, soucítíme. 

Možná také zjistíme, jak dobře to naší duši dělá a návyk si zachováme i v rušnějších časech.
Víru živíme zdroji, které jsou dostupné. Biblí, literaturou, sdílením po video konferencích, ale také nově podcasty, nahrávkami, online přenosy.. 

Přemýšlíme nad budoucností - svět po celoplanetární karanténě už nikdy nebude stejný. Co to znamená pro církev? 

Velikonoční program je poznamenaný tím vším, co nás obklopuje. 

Nejen, že se nemůžeme fyzicky sejít, ale navíc naše myšlenky běží do všech stran, vždyť všechno je tak jiné, než jsme zvyklí, bojíme se o blízké... 

Tradiční slavení letos zřejmě ustoupí do pozadí, ale lidé si poslední dny projevují solidaritu a jednotu. 

Tak velikonoční Duch vane jako jarní vánek po celém světě.

Do Vašich bytů Vám přeji, aby přece jen něco z Velikonoc překonalo každé zavřené dveře. 

I když neuvidíme, můžeme věřit, že naděje je živá a je mezi námi.
Pokoj, který ani nevymyslíme, Vašemu srdci i mysli!
Srdečně
má kolegyně: Mgr. Juliana R. Hamariová, farářka Českobratrské církve evangelické