Letnice a Duch svatý

Letnice a duch svatý

Sk 2,1-14

 Jan 14,16.17

Letnice, seslání Ducha svatého, Boží hod svatodušní či svatodušní svátky, označují křesťanský svátek slavený 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení Páně. Svátek letnic pochází z židovského svátku týdnů (Šavu'ot). Teologicky se tento svátek vztahuje v židovství k předání Zákona na Sinaji, které obdržel Mojžíš 49 dní (7 týdnů) po exodu z Egypta.

Tedy tu máme opět vztahovou souvislost novozákonních událostí se starozákonními. A opět tu hrají roli počty a čísla, která v židovské symbolice hrála a hrají také svou důležitou roli. Tak jako se židovské letnice, svátek Šavuót slavil 49 dnů po vyjití z Egypta, z domu otroctví, směrem do zalíbené země, můžeme i u "nových Letnic" vidět něco podobného. Ty se odehrávají 50 dnů po Velikonocích, tedy po vyjití ze zajetí hříchu a smrti, ze které Kristus vyšel a vyvedl každého dalšího člověka.

"Čísla v Písmech jsou posvátná a plná tajemství," napsal již sv. Augustin ve svém díle O Boží obci někdy na počátku 5. století."

Symbolika čísel v bibli, více Jan Heller, odkaz: https://karelsykora.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=684922

Ale nyní pryč od čísel a zpět k něčemu, co rozhodně zpočítat nelze, alespoň to tedy ještě není v lidských silách a to je působení "Božího ducha", jak jej popisuje Bible.

Co je to Boží duch a jak působí? Kde se vzal?

***

"Už na začátku Bible je zmínka o Božím duchu. Boží Duch, rûah elohîm, se vznáší nad propastí, nad vodami, ještě před stvořením (Gn 1,2)".

Kromě ducha Božího, který se vznáší nad vodami, znamená termín rûah také dech života, který Bůh vkládá do svého stvoření (Gn 6,17), tedy životní sílu v člověku. Duch může být také synonymem pro moudrost a prorocké či věštecké schopnosti ...

NZ používá výraz pneuma, které je překladem hebrejského rûah.

Působení Ducha svatého je popsáno hned na začátku Matoušova evangelia, kde autor píše o Ježíšově početí skrze Ducha svatého (Mt 1,18). Ve třetí kapitole evangelia se mluví o Ježíšově křtu a sestoupení Ducha na něj. Duch je u Matouše tím, kdo ovlivňuje Ježíšovy skutky a slova a učedníkům dává sílu vytrvat při pronásledování (Mt 4,1; 10,20).

A nakonec, Ježíš před svým nanebevstoupením zaslibuje poslat učedníkům Ducha svatého, který byl už dříve přislíben Bohem Otcem (L 24,49).
Na tuto skutečnost navazují Skutky apoštolů a seslání Ducha svatého, jak jsme ho četli ze skutků apoštolských (Sk 2,1-13).

V listě Římanům píše ap. Pavel také o moudrosti a schopnosti vidět Boha a jeho působení v jeho díle. Máme vše před sebou a také v něm jsme, žijeme a pohybujeme se.

Nikdo tedy není vyloučen, déšť padá na každého člověka a není tedy nic neobvyklého, když modlitby a vnímání Boha nacházíme v nejrůznějších kulturách i obdobích, a to nejen křesťanských. Zajímavé je, že je stále sílící tendence přicházet více k prastarým kulturám a přírodním kmenům, které byly více spojeni s přírodou a hledat u nich moudrost, která jako by byla zakopána hluboko v pralesích indiánů, křováků aj.

Pak jistá provázanost se zmíněným božím dílem, zachovaná skromnost a pokora před tím, co nás obklopuje, jako by byla ještě krásným vzkazem pro nás lidovládce a podmanitele.

MODLITBA SIOUXSKÝCH INDIÁNŮ - nechť je toho krásným příkladem:

Velký Duchu, jehož hlas slyším ve větru a jehož dech dává život celému světu, vyslyš mne.

Předstupuji před Tvou tvář jako jedno z mnoha Tvých dětí. Podívej se, jsem malý a slabý, potřebuji Tvou sílu a moudrost.
Dej, ať putuji v kráse, ať moje oči vždy vidí purpurově rudý západ slunce. Ať si mé ruce váží věcí, které jsi stvořil a mé uši ať slyší Tvůj hlas.
Učiň mne moudrým, abych mohl poznávat věci, kterým jsi naučil můj lid, učení skryté v každém lístku a každé skále.
Toužím po síle ne proto, abych měl převahu nad svými bratry, ale abych dokázal zvítězit nad svým největším nepřítelem - nad sebou samým.
Učiň mne vždy ochotným, abych s čistýma rukama a upřímnýma očima přicházel k Tobě, aby můj duch, až život zmizí jako zapadající slunce, mohl dospět k Tobě a nemusel se stydět.

******

Letnice a vylití ducha svatého na učedníky, shromážděné v Jeruzalémě krátce po nanebevstoupení Ježíše, které jako by byli opakem ke stavbě babylonské věže, zanechává určité poselství.

V zajímavých obrazech, ale především spojení a porozumění je, myslím, naznačena cesta. Učedníci byli naplněni duchem svatým, chválili společně Boha a ve chvíli, kdy přicházeli lidé z nejrůznějších národů, mluvící každý jinou řečí, rozuměli modlícím se učedníkům stejně. Duch jakoby propojil shromážděné mezi sebou (tady bychom se mohli trochu opřít o psychologii a kolektivního ducha davu), ale co určitě psychologie vysvětlit neumí, je to jazykové porozumění.

Já osobně tu vidím určitý vzkaz pro nás lidi v tom smyslu, že nasloucháme-li Božímu hlasu a necháváme se vést Božím Duchem, získáváme dar vzájemného porozumění a to nejen co se týče jazyka, ale i toho lidského a niterného.

Psáno je, že Bůh je láska. Působí-li tedy v člověku Boží duch, myslím, že je to láska, která nás spojuje a která dává porozumět i všemu, co je kolem nás i v nás.

Pak možná zjistíme, že leckterá úpornost života, toužící podmanit, všem a všemu vládnout a vše vlastnit, může být méně prospěšná, než laskavé přitakání životu a rozhojňovat dary nám svěřené dle našich možností a bytostného naplnění.

Závěrem dovolte krásný příběh, který mluví za vše:

Smysl života na břehu moře

V přístavišti malé mexické vesnice přiráží ke břehu loďka. Americký turista chválí mexickému rybáři kvalitu jeho úlovku a ptá se ho, jak dlouho mu trvalo, než ho nalovil.

"Ne moc dlouho," odvěté Mexičan.

"Tak proč jste tady nezůstal chytat o něco déle a nenachytal těch ryb víc?"

Mexičan mu vysvětluje, že jeho malý úlovek je pro potřeby jeho rodiny zcela dostačující.

"A co pak děláte vy zbylém čase?"

"Vstávám pozdě, trochu rybařím, hraji si s dětmi, mám siestu s manželkou, večer jdu do vesnice podívat se za přáteli, dát si pár panáků, zahrát si na kytaru a zazpívat si pár písniček....Mám prostě plný život."

Američan ho přeruší: "Já mám vzdělání MBA na Harvardu a můžu vám pomoct. Začnete třeba tím, že budete denně rybařit o něco déle. Pak můžete prodávat ty ryby, které ulovíte navíc. Za tento zvláštní příjem si můžete dovolit větší loď, pak si můžete koupit druhou a třetí a tak dále, až budete mít flotilu rybářských lodí. Místo prodeje ryb překupníkům, můžete obchodovat přímo se zpracovatelskými závody, nebo si dokonce nějakou takovou továrnu sám otevřít. Můžete pak odjet z této malé vesničky do Mexico City, Los Angeles, nebo třeba do New Yorku! Odtud pak můžete řídit svůj obrovský podnik."

"Jak dlouho by to trvalo?" ptá se Mexičan.

"Dvacet, možná pětadvacet let," povídá Američan.

"A potom?"

"Co potom? Teď to právě začne být opravdu zajímavé," směje se Američan. "Až se vaše obchody doopravdy hodně rozrostou, začnete prodávat své sklady a vyděláte miliony!"

"Miliony? Skutečně? A co potom?"

"No potom můžete jít do důchodu, usadit se v malé klidné vesničce blízko pobřeží, dlouho spát, hrát si s dětmi, trochu rybařit, mít siestu a trávit večery popíjením s přáteli!"

...jak myslíte, že ten rybář odpověděl?

Přeloženo z mexických novin vycházejících v USA.

Marika, květen 2020