Podobenství o dělnících na vinici

Podobenství o dělnících na vinici

S královstvím nebeským je to tak, jako když ...

Hospodář najal v průběhu dne několik dělníků a přestože každý pracoval jinak dlouhou dobu, dostali na konci dne stejně zaplaceno. Jeden denár.

Nesmluvil jsem snad s tebou jeden denár? Ptá se hospodář toho, co pracoval nejvíce a nejdéle?

... "Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?"...

Podobenství je svým záměrem podobné podobenství " O marnotratném synu" nebo minule zmiňovanému podobenství "O svěřených hřivnách", kde tomu, který měl jen jednu hřivnu vzal hospodář i tu jednu a dal ji tomu, který jich měl nejvíce a nejvíce jich svou schopností rozmnožil.

Jaká to nespravedlnost na tom světě! 

Ano, když se rozhlédneme, nemůže nám uniknout tento velký nepoměr mezi těmi, kterým bylo dáno hodně a těm, kteří strádají, aniž by si to nějak zapříčinili.

Kupodivu pojítkem mezi těmito podobenstvími je láska Boha otce k nám. 

Pokud patříme mezi ty, kterým bylo dáno málo, asi v tomto podobenství marně hledáme byť záchvěv lásky nebo spravedlnosti, kterou bychom od lásky očekávali. Láska by přece neměla jednomu stranit, protěžovat jej a jiného odstrkovat.

Co je to za zvláštní druh lásky a co je to za zvláštní život, který nás provádí různými druhy slastí ale i bolestmi?

Ale všimli jste si někdy, že čím víc milujeme, tím více trpíme při ztrátě milovaného?

Je to zvláštní, krutá daň za lásku. Zvláštně vyvážený dar.

Když se takto rozhlédneme a budeme svět pozorovat skutečně s otevřenýma očima, lépe pochopíme i podobenství, která Ježíš promlouval k lidem, kteří s nimi měli asi chvíli také těžkou hlavu jako my.

Podobenství "O hřivnách" nám sděluje, že každému byl dán jiný počet hřiven (talentů), ale každý má možnost s nimi hospodařit a případně je rozmnožit.

Podobenství "O hospodáři a dělnících na vinici" (také jsem jako studentka byla dělníkem na vinicích) vypráví o hospodáři, který dal všem stejnou odměnu, přestože jeden pracoval od rána a jiný až od pěti odpoledne.

Kdyby ten, co pracoval od rána nebyl svědkem toho, jak dostává stejnou odměnu ten, který pracoval nepoměrně méně než on, neměl by důvod k nespokojenosti. 

Hospodář s ním přeci ráno smluvil denár a ten také dostal.

Ano, srovnával.

Stejně jako druhý syn bydlící v domě otcově, který srovnával svou situaci s marnotratným bratrem, který všechno své jmění prohýřil. Když už bratrovi nic nezbylo, pak se vrátil do otcovského domu, ale místo potrestání ho otec přivítal, objal a jeho návrat oslavil hostinou.

První syn byl vzorný a přece mu takovou hostinu otec nikdy neuspořádal a tolik ho neobdaroval.

Můj kolega David k podobenství o dělnících na vinici vyprávěl jednou svou zkušenost.

David Frýdl:

"Podělím se s vámi o prožitek", říkal. "Vplynul z našeho rodičovství tři dcer: nejstarší třináctileté Ráchel, osmileté Šaron a pětileté Tali.

Ráchel, protože ráda poslouchá hudbu, dostala jako dárek ve svých třinácti letech přehrávač MP3.

To probudilo zájem mladší Šaron o stejnou komoditu. I ona ráda poslouchá hudbu, zatoužila tedy také po "empétrojce".

Nabízí se proto možnost, darovat stejný přehrávač i Šaron. Ta by ho ovšem dostala v podstatně mladším věku, nežli starší Ráchel, která si na svou první "empétrojku" musela počkat třináct let.

Jak to, že ji Šaron má dostat už v osmi letech, bylo by spravedlivé, aby stejně jako Ráchel, čekala ještě dalších pět let.

To vzbuzuje nelibost u starší sestry. Situace se však ještě víc komplikuje přístupem nejmladší sestry - pětileté Tali.

Jestliže Šaron, dostane "empétrojku", musí ji dostat i ona, jinak s ní doma nikdo nevydrží a hádky o přístroj starší sestry nebudou brát konce.

Jak k tomu ale přijde osmiletá Šaron, když o tři roky mladší sestra dostane to samé, na co ona musela čekat osm let, a Tali to dostane v pěti letech? "To přeci není spravedlivé!"

křičely v posledku všechny naše dcerky, když jsme se snažili rozseknout tento ekonomicko-vztahový gordický uzel.

V tom křiku za poledního žáru cestou k vodě, která nakonec zchladila vzedmuté emoce dívčích srdcí, jsem na vlastní kůži prožil pocity pána vinice z Ježíšova podobenství, když dal správci pokyn, aby začal dělníky vyplácet: "Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?"

Ta silná koncentrace evangelia v tomto podobenství je patrná nejen z jeho poslední věty, ale i v tom, že odráží nám bytostně vlastní pocity a prožitky, se kterými jsme se už v životě potkali nesčetněkrát - jako děti v hádkách a závistech toho, co nemáme a má to druhý, jako dospělí v pocitech, že se na nás děje křivda v pracovně-právních vztazích, že svět je nespravedlivý, že je nám ubližováno, že se nabízíme pod cenou a hodnota práce druhého je neúměrně navyšována na náš úkor.

Ale vrcholem toho podobenství je proklamace, že Bůh je dobrý..." (tolik David F.)

Jak to bylo v tom podobenství o marnotratném synu? Je otec v tomto příběhu dobrý a milující?

Jednoho syna má ve svém domě, ten má vše na co si pomyslí, druhého kterého nejprve ztratil a poslézl nalezl, který byl pro něho mrtev a nyní žije, tomu ustrojí při jeho návratu hostinu a s láskou přijímá, přestože toho hodně syn pokazil. 

Kdo ztratil a získal více? 

Kdo byl více obdarován? 

Dá se to vůbec něčím poměřit?

Marnotratný syn si nejprve užíval, následně strádal a trpěl, byl sám a vyvržený. Nakonec se vrátil do otcovského domu se sklopenýma ušima a bál se. Toužil být alespoň mezi služebnictvem v domě svého otce, jen aby se mohl vrátit a nezůstat na zašpiněném dně.

Marnotratný syn mnoho získal, ale i za cenu těžkých životních zkoušek a útrap.

Získal i dar požitku z tekoucí čisté vody, kterou plně zažije pouze žíznivý. 

To zase druhý bratr nezažil. Každý měl něco. Každému bylo dáno něco jiného a v určitý čas někdo něco měl a jindy ztrácel nebo opět získával.

Podobenství o hřivnách nás vybízí k tomu, abychom v sobě nalezli všechny talenty a ve svém životě všechny dary a s nimi dobře hospodařili.

Máte touhu tančit, tančete. Máte touhu stavět domy, dělejte to. 

Získali jste darem syna, užijte si ho. 

Dostali jste byť jen na chvíli do života člověka, se kterým vám bylo neskutečně dobře, děkujte za každou chvíli, i kdyby z vašeho života brzy odešel.

Nezdravé srovnávání nemusí probíhat pouze mezi lidmi, ale i mezi tím co mám či jsem měl a tím, co chci a co si přeji.

Hospodáři, dal jsi mi tuto hřivnu, dal jsi mi tady denár..., ale jsem nespokojený, protože vidím, že mohu mít více, jako má ten druhý.

Co je potom v našem životě ta nespokojenost? 

S tím, co máme v malém, nebo jsme měli možnost mít jen chvíli?

Je to něco, co nám brání vnímat dar života a lásku Boží, která každému z nás v určitý čas něco dává a v jiný čas něco bere.

Můžeme se zaměřit na to, co nemáme.

Není však lepší zaměřit se na to, co máme a co jsme jednou měli a velmi nás to obohatilo? Případně co bychom rádi ještě měli a chceme pro to něco udělat?

A pokud není dostatečně využit tvůj potenciál, člověče, pak ho využívej a rozmnožuj. Proto ti byl svěřen. Tím budeš získávat.

Radostí z toho, co jsi někdy mohl prožít a mít, přestože nyní už čas toho odezněl.

Radostí z toho co mám tady a teď, abych svou příležitost k radosti nepromarnil.

Radostí z toho, že sice nemám vše, co bych si nyní představoval a přál. Nemám to, co má jiný, který vše získal snadno a bezbolestně... ale, že mám a to někdy více, než si myslím a právě vidím a mohu toho využít.

Myslím, že jsme vybízeni k tomu, abychom byli vděčni za to, co jsme dostali a mohli si to v určitý čas - po určitou dobu užít a zároveň pracovat na tom, co nám bylo dáno a svěřeno, abychom vše rozmnožili k užitku a radosti své ale i jiných.

1 Kor 2, 9:

"Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují."