Správně vidíme jen srdcem
Milí přátelé,
ocitli jsme se ve zvláštní situaci, kdy většina ani skoro nevnímá co je právě za den. Zda je středa nebo neděle. A platí to jak pro lidi v první linii, kteří pomáhají potřebným téměř bez zastávky ve dne v noci, nebo pro ty, kteří díky izolaci prožívají všechny dny v týdnu dosti podobně.
Je tedy mnoho možností, jak trávit čas v izolaci ( tedy dočasné a částečné) a jistě každý podle svých možností a tužeb.
Já jsem si např. párkrát večer pustila televizi, kde kromě filmu "Pianista", který pojednává o Židech za války, dávali i skvělý film "Vykoupení z věznice Shawshank" s M. Freemanem, kde je jistý Andy odsouzen na doživotí.. naštěstí asi po dvaceti letech uprchl :)
..... a následovalo další množství katastrofických filmů. Přemýšlím, jak nás tímto chtěli potěšit a uklidnit v tak tíživych časech. Možná poukázáním na to, že může být jeste hůře ;)
Na Velký pátek jsme si však mohli ráno shlédnout nádhernou pohádku či animovaný film (Fr.) "Malý princ" od Marka Osborna. Jde o první celovečerní animovanou adaptaci slavného díla o přátelství, lásce a skutečném štěstí A. S. Exupéryho. Stařík, letec v tomto snímku malé holčičce představuje neobyčejný svět, jež mu před dávnou dobou představil Malý princ. Ve světě, kde vše je možné, začne pro malou holčičku kouzelná cesta uvnitř vlastní představivosti, na které znovuobjeví své prožívané dětství a zjistí, že "skutečně můžeme vidět jen srdcem".
To jsou slova, která jsou konečně vhodná i pro křesťanské vnímání Velikonoc, které letos tak netradičně začínají a probíhají.
Od prožívané naděje (Ježíš vjíždí na oslátku do Jeruzaléma, kde je vítán jako král), přes strach a zapření (Ježíš je zatčen a jeho nejbližší ztrácejí naději a naplňuje je strach). Až následné odsouzení a smrt.
Zde by běžná cesta člověka měla být zakončena, ale stejně jako v příběhu Malý princ se zde potkáváme ještě s náznakem pokračující cesty. S pohledem na hvězdnou oblohu ještě můžeme vnímat srdcem a tušit další život.
V celém velikonočním příběhu je zajímavé sledovat, jak se jednotlivci i dav k nastalým událostem staví, jak je prožívají a jak na ně reagují.
Zprvu byl Ježíš veleben a vítán jako král se slovy "Hosana " a později se situace otáčí o 180 stupňů. Jako by se tu zračila tak trochu i nepopíratelná povaha člověka.. Když je člověku dobře a vše dostává a děje se podle jeho očekávání, Boha velebí/-me. Ovšem brzy na to dav volal: "ukřižuj ho" a člověk díky nastalé nepřízni Boha soudí, přibíjí na kříž a stává se pro něho mrtvým.