Rovnováha

Rovnováha je stav systému, kdy je působení všemi směry vzájemně vyrovnáno. (wiki)

Existuje chemická rovnováha, fyzikální rovnováha, ekonomická, Nashova rovnováha - teorie her (psychologie) aj.

Rovnováha v přírodě - to je potravní řetězec, koloběh, kde vše se vším souvisí a je na sobě závislé. Je v rovnováze.

Narušení vztahů v ekosystému člověkem (vyhubení některých druhů) vede k porušení biologické rovnováhy a k následnému úhynu organismů. Vzniká nestabilní ekosystém.

Pravá rovnováha

Strach - když je ho moc, tak nás paralyzuje, stresuje a brání, abychom vyšli z nebezpečí.

Když je ho naopak málo nebo žádný, může nás to snadno stát život.

Ježíšův apel: "Miluj Boha svého a miluj bližního svého, jako sám sebe" 

vyjadřuje hlavní vztah rovnováhy.

Pokud sám sebe nebudu mít v úctě, nebudu si sebe vážit ani mít rád, není to v pořádku. Nebudu v plné míře zdravě schopný milovat i jiné.

Budu-li milovat jen sám sebe, budu zahleděný sám do sebe, své krásy a neodolatelnosti, budu egoistou a sobcem.

Pokud nebudu milovat Boha, ztratím ke všemu respekt a mohu se stát nebezpečný pro sebe i svět.

Všeho tedy moc škodí, aneb jak pravila moudrost vytesaná na hlavní bránu v řeckých Delfách: "Ničeho příliš" a ještě: "poznej sám sebe".¨

(Za nejslavnější dobu Delf lze nejspíše považovat období mezi 8.-6. stoletím před n. l. ; 

tedy čas Velké řecké kolonizace.)

Napadá i vás nějaký příklad k rovnováze?

Co takhle rovnováha v charakterech a ve vztazích?:

Tak jsem si v hlavě vymyslela scénář na hru či film, kdy by v jedné domácnosti žil velmi inteligentní, ale chaotický a bordelářský myslitel (věděc, profesor nebo umělec - malíř, básník něco tomu podobného) a velmi pořádkumilovná hospodyňka, která by o něho pečovala.

Vztah se zdá na první pohled velmi nevyrovnaný. Navíc hospodyňka, která ve svém životě stále nastoluje řád, marně se snaží, aby její "svěřenec" získal podobné schopnosti, ale beznadějně, což ji zprvu uvádí do pocitů zoufalství. Přesto se mnohdy přistihne při tom, že tohoto neuchopitelného tvora obdivuje a vlastně je v jeho přítomnosti i šťastná, protože ji naplňuje a dělá život pestrý a barevný. 

Neovladatelný a živelný bohém nejprve hospodyňku přehlíží jako šedou myš, občas jí dá i najevo, jak je k jejím až roztomilým způsobům nadřazeně shovívavý..., ale když na pár dní hopspodyňka musí odjet, je bez ní jako bezruký :-)

No, nakonec je z toho láska jako hrom, to je jasné :-) Žádná z přicházejících žen ho nikdy nemohla v životě uspokojit a uvést do takového pocitu bezpečí, jako právě ona.

Tak toliko příklad zdánlivé nevyváženosti. Přesto i to, co se nám může zdát nesourodé či nekompatibilní (neslučitelné) může k sobě pasovat a vytvářet harmonický vztah (stav).

Stejně tak spolu mohou dobře fungovat např. introvert s extrovertem.

Společnost může fungovat, když si každý ve svém životě nalezne své vlastní poslání a práci. Každý je jedinečný a každý může být skvělý v tom, co umí a má rád, co umí nejlépe.

Kdyby všichni v tuto chvíli chtěli být ševci a vyrábět boty, nebylo by, kdo by pekl chleba.

Kdyby všichni chtěli péct chleba, nebylo-by nikoho, kdo by nám ušil boty.

Někdo je schopný učit na škole a rád pracuje s dětmi, jiný je raději schován někde na nenápadném místě a je tam takto spokojený.

Jeden člověk nemusí dělat vše. Můžeme vytvořit rovnováhu ve společenství tím, že se budeme doplňovat a vzájemně si vypomáhat.

Na začátku jsem zmiňovala, jak funguje rovnováha v přírodě. 

Biologové vypozorovali, že je postavena na rovnováze vytvořené přirozeným koloběhem a potravinovým řetězcem, který se poměrně stabilně ustálil po miliony let do dnešní podoby.

Ovšem je tu jeden problém. Totiž člověk.

Zde jako by se něco vymklo z božího konceptu. 

Až nepochopitelně. Něco tu nehraje.

Člověk se vymkl zcela kontrole. 

Vystoupil z potravinového řetězce a svou inteligencí vyšplhal na samý vrchol ...

Každé zvíře na Zemi má svého přirozeného nepřítele. Nemělo by se tedy stát, že by se nějaký druh přemnožil. Pokud dojde k nějaké nerovnováze, obvykle se ukáže, že za tím má své prsty člověk. Člověk ovšem svého přirozeného nepřítele ztratil...no, a tak se přemnožil..

Příběh člověka a vlka.

Dlouho měl člověk k tomuto zvířeti respekt a bral ho jako dalšího rovnocenného tvora, který má stejný nárok na potravu i teritorium jako on.

Později však nastalo období temna, které zasáhlo i vlky.

Vlk se zařadil do kategorie zlý a nechtěný a po mnoho let docházelo ke kruté genocidě těchto zvířat.

(Genocidium je spíše zločin proti lidskosti, ale nenapadá mne příhodnější slovo. Řecké Génos - narození, rasa a latinské cidium: zabít).

Cituji: "Netrvalo dlouho a do té doby fungující ekosystém (kde podle člověka nehrál vlk žádnou zásadní roli) se začal sypat jako domeček z karet. Jenže se to nedávalo do souvislosti s vlky. Hledaly se všemožné jiné důvody, proč se to či ono děje, proč to či ono přestává fungovat. Správná odpověď přišla ne v okamžiku, kdy vlci zmizeli, ale když se na stejné místo po mnoha letech opět vrátili. Asi nejlépe zdokumentovanou vědeckou studií na toto téma, která dala vše do potřebných souvislostí, byl výzkum trofických kaskád při návratu vlků do národního parku Yellowstone v USA. Teprve tam se ukázalo, jak významnou a naprosto nepostradatelnou úlohu v přírodě vlci mají."

(volný přepis stejnojmenného videodokumentu, zkráceno)

Všichni víme, že vlci zabíjejí různé druhy zvířat, ale už si nejsme plně vědomi toho, že mnoha a mnoha dalším díky nepřímo život dávají. Předtím, než se vlci opět objevili v národním parku Yellowstone, nebyli v krajině přítomni více než sedmdesát let. Mezitím se počet jelenů, v krajině zvyšoval a zvyšoval, až se jim (přes veškeré lidské úsilí o jejich redukci a kontrolu), podařilo snížit vegetaci skoro na nulu. Spásli téměř všechnu dostupnou zeleň. Některé druhy více, jiné méně.

V momentě, kdy se na území vrátili vlci (v r. 1995) (a i když jich bylo ve skutečnosti jen pár), začaly se dít velmi pozoruhodné úkazy. Vlci sice zabili některé slabší jeleny, ale to v tu chvíli nebylo to zásadní. Mnohem podstatnější byla už pouhá jejich přítomnost, která zcela zásadně změnila chování jelenů. Jeleni se začali vyhýbat určitým oblastem a druhům krajiny. Zejména těm, kde by mohli být lehce polapeni - údolím, soutěskám, nepřehledným místům. A díky tomu, tato původně téměř úplně vypasená místa, začala rychle regenerovat a zarůstat. V některých oblastech se za pouhých šest let výška stromů zpětinásobila, nové semenáčky měly šanci vyklíčit. Dříve podivně holá a pustá údolí se rychle zalesnila osikami, vrbami a topoly. A jakmile stromy dosáhly určité výšky, přistěhovalo a zahnízdilo se ptactvo. Počty i druhy zpěvných a stěhovavých ptáků se začaly výrazně zvyšovat. Bobr, typický živočich pro Yellowstonský národní park, potřebuje mladé bujně rostoucí stromy. A když je má, může naplno rozvinout svou činnost. Bobři jsou inženýři vodního ekosystému. Svou činností vytvářejí prostor, který mohou zaplnit jiné druhy. Velké přehrady, které bobři na řekách po moha desetiletích konečně mohli opět vystavět, se staly útočištěm pro vydry, ondatry a kachny, pro ryby, plazy a obojživelníky. Vlci v oblasti zredukovali kojoty a v důsledku toho se začal zvyšovat počet králíků a myší, což znamenalo více potravy pro jiné druhy. Narostl počet dravých ptáků, přibylo lasiček, lišek a jezevců. Havrani a orli se slétávali na mršiny, které tu a onde zanechali vlci. Také počet medvědů se začal zvyšovat, protože na nově rostoucích keřích rostlo mnoho výživných bobulí. Medvědi posilovali význam vlků tím, že občas zabili některá mláďata jelenů.

zdroj: https://expedicebilytesak.sweb.cz/ostatni/maskoti/zabijte-je-vsechny.htm

Petr Ludwig zmiňoval příběh slonů, které lidé vyhubili, protože se domnívali, že kvůli nim ustupuje zeleň. Po vyhubení poměrně velkého počtu slonů se však situace ještě zhoršila. Ukázalo se, že sloni naopak ústupu zeleně zabraňovali tím, že je hnojili. Už bylo pozdě - lidé slony zabili.

Abychom se stali moudřejšími, měli bychom se ptát a to dříve, než jednáme.

PROČ?

Otázka Proč? - ideálně kontinuálně kladena ... proč? aha.. a proč? aha a proč? aha...a proč?...

Může vést k porozumění a tedy k rovnováze, jak říká např i Daniel Stach v jednom rozhovoru s ním.

"Proč?" je zásadní otázka. Tou začínají i děti, když objevují svět kolem sebe.

Mamííí, a proč? Aha.. A proč? Aha A proč...?

Touto otázkou se dostáváme do hloubky, k podstatě. Když přijdu do kanceláře a kolega je na mne naštvaný. Zeptám se proč. Otázka i odpovědi jsou cenné. Říká Daniel Stach.

************************************

Vyhubení vlků v Evropě:

Anglie k úplnému vyhubení došlo přibližně okolo roku 1500

Skotsko k úplnému vyhubení došlo roku 1684

Dánsko k úplnému vyhubení došlo roku 1772

Irsko k úplnému vyhubení došlo roku 1770( některé jiné zdroje uvádějí i rok 1786)

Česká republika k úplnému vyhubení došlo roku 1914 (na Vysočině a Šumavě už mnohem dříve)

Španělsko, Itálie, Slovensko, Rumunsko, Balkán

vlčí populace prořídla, ale k úplnému vyhubení nikdy nedošlo

Nemusí všechno být tak, jak se nám na první pohled jeví.
Stejně jako minulou neděli zmiňovaný celník a farizej v chrámu. 

I zde nám Ježíš ukázal, jak nemusí být hned vše takové, jaké se nám zprvu jeví a jak je důležité věci zkoumat do hloubky. 

V případě farizeje a celníka hledět k srdci člověka.

My lidé často potřebujeme hledat viníka. Na někoho snést všechnu vinu a ideálně ho i potrestat. Někdy skutečně viník může existovat a je na místě reagovat.

Bohužel nepřiměřeně velký strach, nepřiměřeně velká nevzdělanost či nepřiměřeně velká - tedy nevyvážená - nenávist, závist či zloba může svými zásahy nadělat mnoho příkoří a bolesti.

Ježíšův způsob vedení k porozumění a rovnováze vychází ze vztahu člověka k Bohu a člověka k člověku. (Miluj Boha svého celým srdcem..silou, bližního jako sám sebe)

Vnímání Boha i bližního je klíčové.

Každá emoce má být vyvážena rozumností a poklidem.

Každé i zdravé naštvaní být vyvážené schopností nahlížet na věc shora.

Každé ublížení - schopností odpouštět.

Každý strach by měl být vyvážen schopností koncentrace a zdravé reakce. 

Každá práce by měla být vyvážena odpočinkem 

( i Bůh sedmého dne odpočinul od svého stvořitelského díla)

Každé nadechnutí výdechem.

Den je vyvážen nocí.

Bdělost je vyvážena spánkem

A přece vše potřebujeme.

Nejenom den, slunce, veselí a odpouštět....
ale také noc, spánek, odpočinek. Potřebujeme se i někdy zdravě naštvat, když se např děje příkoří, nebo cítit strach.

Potřebujeme vlky i holubice. I včely, které nás mohou bodnout. Potřebujeme slunce i déšť.

Potřebujeme se navzájem i kdyby jen proto, abychom uchovali mír a nemuseli si šít boty sami.

Potřebujeme jeden druhého odpouštějícího, bdělého, respektujícího s láskou a respektem k Bohu i člověku.Proč? 

Abychom přežili 🙂

 a dobře se nám žilo.

**************

Kazatel - "Všechno má svůj čas a všechno pod nebem svou určenou chvíli."

Mk 12, 28- 34 Miluj bližního svého, jako sám sebe.

Co je přirozenost? Podstata... v češtině tomuto prvnímu významu slova "přirozenost" odpovídá český výraz "příroda", v angl. textu v obou případech výraz "nature"