Život motýlí
Nanebevztoupení Páně
Sk 1,1-14: Co tu stojíte a hledíte k nebi?
Aneb dlouhověkost nebo život krátký jako mávnutní motýlých křídel?
2 Kr 2, 1 - 15 Eliáš byl vzat vzhůru, 1 Tim 3,16, Žd 6, 18 -20
Nanebevztoupení Páně je událost, která je každému smrtelníkovi dost nepochopitelná nebo dech beroucí, pokud jí dáme šanci jen trochu věřit nebo porozumět.
Ježíš je zde vyobrazen jako ten, který je vzat vzhůru na nebesa k Bohu otci a to čtyřicet dní po jeho vzkříšení. V příběhu se objevují hned tři obrazy - vzat vzhůru, nebesa a místo, kde je Bůh otec. Tam má usednout Ježíš po jeho pravici. Často se v tomto smyslu mluví i o království božím nebo o ráji.
V každém případě jako bychom cítili v řeči určité uspořádání a v tradičním chápání pojmu království a usednutí po pravici i moc a vládu. Ježíš si prošel svou pozemskou cestu, která vyvrcholila triumfem (kdy zemřel, byl vzkříšen a vstoupil na nebesa), jež nedokázala překonat ani dnešní medicína a věda, která lidský život prodloužila od středověku pomalu o polovinu a dál doufá v buněčné "zázraky", které by se postaraly o další prodloužení a zkvalitnění lidského života. Otázkou zůstává, jak bychom naložili s tak dlouhým životem, který by dosáhl let pomalu Metuzaléma. Říká se: "Starý jak Metuzalém". Žili bychom život kvalitněji? Ctnostně? Mírumilovně a bez válek? Smysluplněji? Radostněji? Skutečně bychom měli větší tendenci změnit svůj život k lepšímu, kdybychom k tomu měli příležitost více let? Děláme to tak i nyní?
Těžko říci, jak se to plně dařilo např. jednomu z prvních deseti známých patriarchů židovské tradice, Metuzalémovi, kteří se dožívali pro nás dnes neobvyklé dlouhověkosti. (Prvním byl Adam, následoval Šét, Enóš, Kénan, Mahalalel, Jered, Henoch, Metúšelach, Lámech a Noe.)
Patriarcha Metuzalém (hebrejsky vlastně Metúšelach, מְתוּשֶׁלַח/מְתוּשָׁלַח) je zmiňován v knize Genesis (1 Moj) a dožil se úctyhodných 969 let.
Gn 5,18-27: "Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha. Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery. A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal. Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metúšelach Lámecha. Po zplození Lámecha žil Metúšelach sedm set osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery. Všech dnů Metúšelachových bylo devět set šedesát devět let, a umřel."
Zda jde pouze o smyšlené příběhy, symboly nebo skutečnost, se asi v tuto chvíli nedozvíme. Desítka dlouhověkých patriarchů je uzavřena potopou, neboť posledním z nich byl Noe a jeho synové. Zda z tohoto přelomu, historicky dokázané potopy v části světa, lze něco usuzovat, jen těžko říci. Dočteme se jen tento zajímavý text, který nenechá spát leckterého badatele starých textů:
Genesis 6:1-4
"Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
Tak a máme to zpočítané :-)
Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní."
Tak to je text, ve kterém někteří vidí i vstup jiných žijících bytostí z vesmíru. Ale to v tuto chvíli spíše k polechtání vaší zvídavosti, zvědavosti a představyvosti.
V pokračujícím textu je psáno:
CEP Genesis 6:5-13
I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil." Ale Noe našel u Hospodina milost.
Zajímavým momentem v příběhu těchto praotců je i zmíněný Henoch, který v tomto smyslu předčil i Metúšelacha (Metuzaléma), neboť údajně vůbec nezemřel. "Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal."
"Ve Starém zákoně najdeme hned tři postavy, jejichž konec života je zahalen zvláštním tajemstvím. Jedním byl zmíněný Henoch, "druhá postava, jejíž konec života má zůstat obestřen rouškou tajemství, je Mojžíš. O něm je napsáno, že vystoupil na horu Nebó a nikdo až podnes nezná jeho hrob.
A třetí postavou je Eliáš. Ten byl, podle textu,na ohnivém voze vzat rovnou do nebe. A právě obrazy z Eliášova života stejně jako obrazy ze života jeho nástupce Elíši, najdeme i v příběhu Ježíšově."
Žák proroka Eliáše, Elíša se třikrát zapřísahal, že ho neopustí.
"I přišli do Jericha. Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a řekli mu: "Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?" Odvětil: "Vím to také. Mlčte!" Tu mu řekl Elijáš: "Zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá k Jordánu." Odvětil: "Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě." 2Kr2,1-15
Trojí slib věrnosti nám může připomenout apoštola Petra, který se stejně dušoval, jak půjde s Ježíšem, ale posléze ho třikrát zapřel. Naštěstí při setkání se vzkříšeným Kristem zakouší Petr láskyplné přijetí a to po trojím vyznání lásky.
Elíša byl na své přání obdařen dvojnásobným duchem, jakým vládnul prorok Eliáš,
a stejně se dozvídáme z událostí po nanebevstoupení, že o Letnicích sestoupil duch svatý na shromážděné učedníky v Jeruzalémě.
Nejednou se tedy stává starozákonní příběh předobrazem toho, co vypráví novozákonní příběhy o Ježíši. Ať už jde o vyplnění starých proroctví, vyobrazených často příběhy významných strozákonních postav, nebo k tomu přispěly samotní pisatelé, nelze s jistotou říci. Neboť stále vidíme a poznáváme jen částečně a staré texty biblické zvěsti mluví často symbolickou řečí, která se nám může rozkrývat pouze důkladným studiem a Duchem Božím, který nám otevírá oči.
"Kam zmizel? Učedníci hledí upřeně k nebi za Kristem, kterého jim právě zastřel oblak. V tu chvíli je zastihnou dva Boží poslové se slovy: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet."
Opakem k dlouhověkým praotcům jsou tu drobná boží stvoření, i ze zvířecí říše, která žijí jen kratičký čas. Někdy pouze jen sesónu, léto nebo měsíc. Někteří jen pár dnů nebo jen jeden jediný den.
Zazpívám vám píseň Caterpillar - Housenka, jejíž slova napsala gruzýnská zpěvačka Ketevan Tughushi, hudbu Tom Zvardoň. Píseň je o housence, která se na jeden den proměnila v motýla a přemýšlí v písni nad tím, jak by ona sama naložila s tím jedním jediným dnem, který by jako motýl, dostala.
Caterpillar Housenka
I am like a caterpillar Jsem jako housenka
crawling all in shiver plazící se celá ve chvění
waiting when you will see čekající, až ve mne uvidíš
a buterfly in me motýla
No one could ever set Nikdo nikdy nemohl stanovit
my precise diagnosis mou přesnou diagnózu
I want you to cause Chci, abys ty zapříčinil
my metamorphosis mou metamorfózu
And then I will spread A pak roztáhnu
my wings svá křídla
and fly to the sky a poletím do nebe
and dedicate to you a budu se věnovat tobě
my one day life můj jediný dne života
I will not regret Nebudu litovat, když
to spend it with you ho strávím s tebou
I just want to know chci jen vědět
I just need to know jen potřebuji vědět
So say how do you feel Tak řekni, jak se cítíš
say that you like me please řekni, že se ti líbím, prosím
say that you care řekni, že ti na mně záleží
say that you need me please řekni, že mě potřebuješ
cause it is not fair so to není fér, tak
say that you love me řekni, že mě miluješ
say say say řekni řekni řekni
Možná stejně tak i my máme nakládat s každým dnem, který získáme navíc. Nahlížet na něj, jako by mohl být tím jediným, kterým jsme dostali a to jako obrovský dar.
Snad by někoho mohla napadnout i otázka, zda život takového motýla, květiny nebo kratičkého lidského života je méně než život třeba Metuzaléma - Metúšelacha.
Ale tak na to nenahlíží Bible. Neboť, před Bohem jsou všichni stejně vzácní. A ani krátkost života nemusí být nutně méně hodnotným přínosem. Někdy přeci stačí jen lehké zamávání motýlích křídel a svět se může pohnout v základech.
Ježíš žil pouhých 33 let a přeci se o jeho výrocích a skutcích mluví po celém světě po více než 2000 letech a mnozí ho následují jako věrní učedníci, nemluvě o víře v přemožení smrti a otevření nebes.
Proměna housenky v motýla je pro mne krásným obrazem proměny lidského života, který v jedné formě zde na zemi umírá a v jiné, při roztáhnutí křídel, žije jiným způsobem jinde.
Tajemství takového života, odehrávajícím se mezi dnem a nocí, nocí a dnem, spánkem a bdícím vědomím je stále před námi. A já myslím, že je před námi jako nádherný obraz, na který se musíme naučit správně dívat, abychom ho vnímali v jeho celistvosti a významu a jednou skutečně poznali, co je na něm opravdu vyobrazeno.
Marika, květen 2020